Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. Část rozhovoru

7. 1. 2013
Nepřipadám si výjimečný, aby o mně někdo musel číst – Michal Krčmář (6)

    7.1.2013 00:00 Pavol Juráš

(Dokončení) Před nedávnem jste premiéroval Solora v inscenaci legendární Natálie Makarové. Přemýšlíte nad tím, proč Solor poruší svůj slib Nikii? Zajímají vás tyto technicky obtížné role i po stránce psychologické?

Velice mě tyto otázky zajímají. Solor je nejznámější lovec široko daleko. Je bohatý a zamilovaný do Nikiye – chrámové bajaderky – tanečnice. Takový vztah je v dané době a situaci nemyslitelný a Solor si to moc dobře uvědomuje, ale láska je silnější. Radža nabídne svoji krásnou dceru Gamzatti jako ženu pro Solora, který je široko daleko nejlepší partie. Solor není z nabídky Radži moc nadšený, avšak když poprvé spatří Gamzatti, je okouzlen její krásou. Solor je čestný a zodpovědný muž a je mu jasné, že sňatek bude pro všechny to nejlepší. Podle mě, kdyby odmítl Radžovu dceru, mohl by být o hlavu kratší, stejně tak jako i jeho přátelé a poddaní. Zradil Nikiyu, ale vždy to byla jeho jediná láska. Podobně zajímavé bylo i připravovat roli Alberta, který se vydává k hrobu své milované s touhou ještě jednou ji spatřit…

Mnoho inscenací končí obrazem Stínů. Některé ale dramaturgicky funkčně pokračují obrazem Hněv Bohů se svatebním obrazem a zničením chrámu. Inscenace Makarové v Royal Opera House  v Londýně měla také tento obraz, na rozdíl třeba od Nurejevovy inscenace v Paříži. Zůstalo to i v inscenaci ve Finsku?

U nás je klasická převzatá verze Natálie Makarové. Obraz Stínů je v podstatě udělán jako celé druhé jednání. Třetí jednání se odehrává ve chrámu, který se na konci skvěle a pro diváky velice efektivně pod hněvem bohů sesype jako balíček karet.Další podobná otázka: kdy Des Grieaux pochopí, že Manon je jeho osudová láska a dokáže jí prominout?

Když pracuji na své roli, ať už je jakákoliv, vždy si vkládám vlastní příběhy a vlastní slova. Myslím, že se tím snažím vytvořit sám v sobě citovou vazbu, kterou dokáži evokovat ze svých zkušeností. Kdybych byl Des Grieux, nevím, jestli bych dokázal odpustit. Ale pokud ano, bylo by to skoro na konci a velkou roli by hrál soucit. Kdyby Manon skutečně nemilovala Des Grieuxe, nikdy by neriskovala všechno, co získala, jen aby mu pomohla. Tenkrát byla těžká doba. Je velice složité připravit roli se všemi citovými a historickými fakty. Před Manon jsem také zhlédl skvělé filmy, které mi pomohly tu dobu pochopit. Nejvíce na mě zapůsobili Bídníci. Pokud bych v té době žil a byl bych Des Grieux, odpustil bych své lásce, která kvůli mně tolik riskovala. Podle mě Des Grieux odpustí Manon ještě dříve, než smrtelně onemocní.

MacMillanův balet končí struhujícím duetem s fascinujícími zvedačkami a partneřinou. Není to stresující, celý balet myslet na tento obtížný, zavěrečný duet?

Bohužel jsem neměl šanci zkusit si to při normálním představení, jelikož přišel úraz. Tančil jsem jevištní zkoušky a generální zkoušku. Měl jsem absolutně skvělou partnerku z Bulharska, jmenuje se Petia Ilieva a je zde étoile. Tančí v Helsinkách už řadu let a takových tanečnic jako je ona, jsem poznal jen hrstku. Partnersky jsme si skvěle sedli a na poslední pas de deux jsem se těšil nejvíce. S čistým svědomím mohu říci, že poslední část baletu byla pro mě velice snadná. Z pas de deux z celého baletu je tato část skutečně nejjednodušší. Je velice chytře a efektivně vymyšlená, proto se zdá tak fascinující a pokud máte takovou partnerskou souhru, jakou jsme měli my, není se čeho bát.Stalo se vám při účinkování v těchto proslulých choreografiích, že vám po představení přišel pogratulovat třeba jiný slavný Des Grieux nebo Romeo?

Jistě se mi to stalo, ale nemyslím si, že by dotyčné tanečníky někdo v Česku znal. Většina z nich jsou mí přátelé a fandí mi. Nechtěl bych je na tomto místě jmenovat…

Romeo, Louskáček, Franz v Coppélii, Konrad v Korzárovi: je možné na jevišti, mimo choreografii, tyto muže výrazově a herecky odlišit?

Samozřejmě tyto role jsou velice odlišné. Nesmírně důležité je si uvědomit, jaký styl tančíte. Na prvním místě je třeba si vždy – a to ještě před tím, než jdete na scénu – odpovědět na čtyři základní otázky:

První je Kdy? Kdy se balet odehrává. Jaké byly historické události, spojitosti s příběhem a jak doba působila na postavu.

Druhá je Kde? Myslím, že tohle je jasné. Jedná se o geografické zaměření, ale také místo, prostředí a atmosféru.

Další je Proč? Například proč Solor v Bajadeře při variaci Nikiye ve Stínech tančí do půlky variace se šátkem, který oba drží na koncích. Ale pak Solor v půlce variace uteče i s tím šátkem. Většina lidí i tanečníků si řekne, je to choreografie, bylo to tak vymyšleno. Podle mě je tento šátek zobrazen pro diváky jako pouto, jako jejich vztah a jejich láska. Může to být také přísaha lásky a věrnosti pro Nikii, kterou Solor pronesl na začátku baletu. Zasnoubením s Gamzatti tuto přísahu porušil. Proto také ve svém snu utekl. Na konci baletu, když všichni zahynou pod troskami chrámu, se opět schází s Nikií v nebi. Jejich láska je naplněna až po smrti. Proto v posledním obrazu je Solor s Nikií opět spojen šátkem. Podotýkám, je to jen moje teorie a můj způsob myšlení při přípravě role.

A poslední otázka je S kým? Chování role se mění podle postavy, se kterou tančím. Myslím si, že tohle není třeba vysvětlovat…Tak to je pěkný návod pro všechny čtenáře, kteří jsou aktivními umělci. To, co říkáte o významu a symbolice v Bajadéře, podobně vysvětluje i samotná Natalie Makarová… Které představení je pro vás nejtěžší a jste po jeho konci na hranici svých sil?

Moc dobře si pamatuji, že fyzicky byl pro mě nejnáročnější Basil v choreografii Patrice Barta. Mohu to srovnat i s Donem Quijotem v Praze, kterého jsem tančil v létě. Inscenace ve Státní opeře je klasická a mohu říci, že to bylo jako procházka růžovou zahradou. Tančit v Praze Dona Qujiota byla zábava a já si to moc užil. V inscenaci Patrice Barta má Basil všechny kroky mnohem náročnější, má přidané dvě variace a všechny malé sólové výstupy Kitri skáče Basil vedle ní. Po představení jsem ještě na klaněčce nemohl popadnout dech…

Na druhou stranu Giselle není ani z daleka tak náročná, jako Don Quijote od Patrice Barta. Je pravda, že druhá polovina druhého jednání je velice obtížná, ale celé představení jako maraton rozhodně není. Giselle byla pro mě unikátní hlavně v době příprav. Řeknu vám, nikdy jsem se v noci tolikrát neprobudil úplně zpocený jako v těch týdnech před premiérou. Pořád mi hrála hudba v uších a stále jsem měl před očima její hrob, její zklamání a mou zradu. Je to zkrátka velmi silný příběh.Když jsme u Giselle, myslíte si, že ve druhém jednání v code by měl Albert udělat 32 entrechat six?

Myslím si, že je jedno, co dělá. Důležitá otázka je, proč to dělá. Myrtha ho chce zabít tím, že ho chce utančit až do vyčerpání sil. Pro mě jsou hezčí a vkusnější diagonály brisé. Entrechat six jsou pro mě jako pro tanečníka výzvou techniky, ale celkový dojem je důležitější. Podotýkám, je to jen můj názor.

Jak se nejlépe odreagujete?

Takový ten den s přáteli, třeba v aquaparku, je pro mě naprosto ideální. Jinak dělám ve svém volnu totéž co všichni ostatní lidé…

Máte na své nové domovské scéně už svůj fanclub?

Občas mi někteří lidé píší. Například, že se jim představení moc líbilo. Párkrát mě na ulici zastavilo pár lidí na kus řeči. Ptali se mě, jak se mám, jak se mi tu líbí. Někteří dokonce říkali, že jsou moc rádi, že jsem přijel a doufají, že zde budu ještě dlouho tančit. Je dokonce pár lidí, kteří mi pravidelně píší na facebook. Nedávno jsem se byl podívat na Manon. V hledišti mě zastavila jedna starší paní s manželem a říkala, že chodí pravidelně na všechna představení, ve kterých tančím. Moc ji mrzelo, že mě ještě neviděla v Manon, kterou jsem již nastudoval, ale pár dní před premiérou mi moje zranění nedovolilo tančit. Udivilo mě, jak vše věděla a znala můj životopis. Slíbil jsem, že jí dám vědět hned, jak budu Manon tančit…Fanclub ve Finsku, fanclub doma, přátelé z branže, na internetu, rodina, samozřejmě přítelkyně… Povídali jsme si dva měsíce a prošli jsme dětstvím, mládím, studiem, angažmá, názory na balet, herectví, tvorbu… Od první lásky až po analýzu Solora. Je něco, na co se zapomnělo a v obrazu „Kdo je Michal Krčmář?“ chybí? Co třeba šťastná třináctka v datu vašeho narození? Nepředznamenala vám štěstí? A právě teď začíná rok s třináctkou… To by mohlo věštit samá pozitiva…

Kdo je Michal Krčmář??? Na tuto záludnou otázku je velice výstižné odpovědět krátkou charakteristikou. Michal Krčmář je obyčejný člověk z pražského Břevnova, co rád povídá. Někdy má radši zvířata, než lidi. Někdy má nejraději sebe a asi se za to občas i stydí… – Ale na druhou stranu: člověka, kterému nejvíce věříte, přece rádi mít musíte…

Co se týče čísla třináct, tak mi vždy přinášelo trochu štěstí. Doufám, že rok 2013 bude pro všechny lidi tím lepším rokem, než byl rok 2012. Číslo třináct nebo jeho kombinace provázela mě, ale také naší rodinu po generace. Avšak to by bylo asi dlouhé a nezáživné povídání…

Myslím si, že jsme nezmiňovali témata týkající se zdraví a úrazů. Ze zásady stále říkám, že zdraví je skutečně nejdůležitější věc na světě. Přeji všem mým známým a rodině do nového roku hlavně zdraví. Dnes už je to více než dva měsíce, co nemohu naplno tančit, ale říkám: „Hlavně že mohu chodit, protože někteří lidé takové štěstí nemají.“ V lednu mě čeká lehčí operace a pak už jen doufám v brzký návrat na jeviště, který určitě zase se svými přáteli poctivě oslavím…

Děkuji vám Michale za rozhovor.

 

 

www.michal-krcmar.cz

Foto Sakari Viika, Serghei Gherciu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář