Rozhovor pro GP Magazine
Michal Krčmář:
„Chtěl jsem hrát lední hokej, ale osud mě zavedl jinam“
Rozhovor pro Italský magazín "GP MAGAZINE"
Původní rozhovor v italštině - odkaz ZDE
Je hvězdou finského baletu a má senzační talent, který z něj dělá klasického tanečníka vhodného pro jakoukoli roli, kterou mistrně interpretuje. Jmenuje se Michal Krčmář a je pro nás ctí hostit umělce oceňovaného po celém světě.
Michal Jak jste se dostal k tanci?
„Mockrát vám děkuji za pozvání. Moje matka objevila talent k tanci a muzikálnosti již v raném věku. Když mi bylo sedm, vzala mě na hodinu baletu, aby získala názor profesionálního instruktora. Učitelka mi po první hodině poradila, abych zkusil talentové zkošky na Státní konzervatoř hl. m. v Praze.“
Bylo tehdy ve vaší zemi pro muže zvláštní tančit?
„Samozřejmě, bylo to velmi zvláštní. Možná je to dnes o něco lepší, ale pořád zvláštní. Vždycky jsem chtěl být profesionálním sportovcem. Chtěl jsem hrát lední hokej a fotbal. Ale osud mě zavedl jinam. Především z ekonomických důvodů. Pokud dítě provozuje tyto sporty, je to velmi drahé, ale balet v 90. letech byl pro děti téměř zdarma.“
Jaké vzpomínky máte na svá studijní období?
„Nadále věřím, že 8 let na konzervatoři bylo nejtěžším obdobím mé dosavadní kariéry. Hlavně první čtyři roky studia jsem z nějakého důvodu nikdy nechtěl dělat balet. Upřímně nevím, co mě tam drželo. Byl jsem vychován, abych se nikdy nevzdával, že slovo nemožné neexistuje. Tak jsem pokračoval. Něco se změnilo v 15 letech. Začal jsem dělat show a krásná představení na jevištích a objevil jsem pravý smysl své budoucí profese. Znovu jsem našel vášeň a pocit vystupovat naživo."
Kdy jste tančil svou první roli?
"Poprvé v plné produkci jsem tančil prince v Šípkové Růžence, když mi bylo 17 let. Díky úzké spolupráci naší školy a Českého národního baletu."
Jakou roli rád tančíš a proč?
„Miluji tančit Basilia v 'Don Quijote', protože nemusím hrát a předstírat, kdo jsem, mohu být skutečně sám sebou, jako bych byl mimo jeviště. Moc rád tančím také Spartaka, Oněgina, Solora, Konráda... ale Basilio je číslo jedna.“
Jste „Lead Principal dancer“ v Helsinském národním baletu. Jak v sobě cítíte tento důležitý náboj?
"Odpovědnost je obrovská, protože získat tuto čest a tuto pozici je jedna věc. Ale držím se tam už přes deset let, trénovat každý den, abych byl v nejlepší formě, je jiná věc, je to velmi obtížné. Vyžaduje to hodně odhodlání, posouvat se vpřed zejména během špatných dnů, bez zastavení, bez výčitek, přebírat tuto zodpovědnost a důvěru každý den, jako by to byl poslední okamžik vaší kariéry. Takže se jednoho dne můžu ohlédnout a být hrdý na to, co jsem udělal. Že jsem byl dobrým příkladem nejen jako tanečník, umělec, ale především jako člověk.“
Budoucí projekty?
"Nic, co by stálo za zmínku." Určitě se chystají nějaké vzrušující představení, ale nerad bych je prozrazoval v případě, že to nevyjde. Raději se soustředím na přítomnost.“
Tanec pro tebe jedním slovem…
"Vykoupení".
Původní rozhovor v italštině - odkaz ZDE
Michal Krcmar: “Volevo giocare a hockey su ghiaccio ma il destino mi ha portato altrove”
E’ étoile del Finnish Ballet e dotato di un talento clamoroso che lo rendono un ballerino classico adatto a qualsiasi ruolo, che interpreta in maniera magistrale. Lui si chiama Michal Krcmar e per noi è un onore ospitare un artista apprezzato in tutto il mondo.
Michal Come ti sei avvicinato alla danza?
“Grazie mille per il vostro invito. Mia madre ha scoperto il talento per la danza e la musicalità quando ero molto piccolo. Quando avevo sette anni mi ha portato a una lezione di danza classica per sapere il parere di un insegnante di danza classica. L’insegnante mi ha consigliato di provare l’esame alla scuola statale a Praga dopo la prima lezione”.
Al tempo nel tuo Paese era strano che un uomo facesse danza?
“Certo, era molto strano. Forse è un po’ meglio oggi, ma comunque ancora strano. Ho sempre desiderato essere un atleta professionale. Volevo giocare a hockey su ghiaccio e calcio. Ma il destino mi ha portato altrove. Principalmente per ragioni economiche. Se un bambino pratica questi sport è molto costoso, ma il balletto negli anni ’90 era per i ragazzi quasi gratuito”.
Quali ricordi hai dei tuoi periodi di studi?
“Continuo a credere che gli 8 anni di scuola nazionale siano stati finora il periodo più difficile della mia carriera. Specialmente i primi quattro anni di studio, per qualche motivo non ho mai voluto veramente fare danza classica. Onestamente non so cosa mi abbia fatto andare avanti. Sono stato educato a non arrendermi mai, che la parola impossibile non esiste. Quindi ho continuato ad andare avanti. Qualcosa è cambiato all’età di 15 anni. Ho iniziato a fare spettacoli e belle esibizioni sui palcoscenici e ho scoperto il vero scopo del mio futuro mestiere. Ho ritrovato la passione e la sensazione di esibirmi dal vivo”.
Quando hai danzato il tuo primo ruolo?
“Per la prima volta in una produzione completa ho ballato il Principe in ‘La bella addormentata’ quando avevo solo 17 anni. Grazie alla stretta collaborazione della nostra scuola e del balletto nazionale ceco”.
Quale ruolo ami ballare e perché?
“Amo ballare Basilio in ‘Don Quijote’ perché non devo recitare e fingere il ruolo, posso essere veramente me stesso come se fossi fuori dal palco. Mi piace tantissimo fare anche Spartacus, Onegin, Solor, Conrad… ma Basilio è il numero uno”.
Sei ‘Principal’ al Balletto Finlandese di Helsinki. Come senti dentro te questa importante carica?
“La responsabilità è enorme perché ottenere questo onore e questa posizione è una cosa. Ma ricoprire questo grado per oltre dieci anni, allenarmi ogni giorno per essere nella mia forma migliore è un’altra cosa, è molto difficile. Richiede molta dedizione, andare avanti soprattutto durante i giorni brutti, senza fermarsi, senza rimorsi, prendersi ogni giorno questa responsabilità e fiducia come se fosse l’ ultimo momento di carriera. Così un giorno potrò guardarmi indietro ed essere orgoglioso per quello che ho fatto. Che sono stato un buon esempio non solo come ballerino, artista ma soprattutto come essere umano”.
Progetti futuri?
“Niente che valga veramente la pena menzionare. Sicuramente arriveranno alcuni spettacoli entusiasmanti, ma non vorrei ‘spoilerarli’ nel caso in cui non funzioni. Preferisco concentrarmi sul presente”.
La danza per te in una sola parola…
“Redenzione”.
