Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pět otázek pro Michala Krčmáře z Unie tanečníků a perfomerů

14. 8. 2013

www.unietp.cz/clanky/pozdrav-pro-utp-z-hellsinek

Otázky - Jana Raila Suchá 

Rozhovor pro www.unietp.cz/

 

 

PĚT OTÁZEK PRO MICHALA KRČMÁŘE

Michal Krčmář si i přes přípravu na novou sezónu ve Finském národní baletu našel čas i na pár otázek pro Unii tanečníků a performerů o životě profesionálního tanečníka nejen u nás, ale i v zahraničí.

 

michal

 

Každé setkání s Michale Krčmářem, ať už osobní či virtuální, se nese v duchu živé konverzace. Michal je člověk velmi energický a přímý a o to příjemnější práce mne čekala, když jsem se ho začala ptát. Vždycky si nechal čas na rozmyšlenou a nezapomněl mi připomenout, ať se mu podívám na čárky, že občas byly nápady rychlejší než prsty na klávesnici. Musela jsem se smát, když jsem si odpovědi četla, protože těch nápadů a názorů opravdu nebylo málo. Michal a nejen on, je důkazem toho, že tanečníci možná nemají doktorát ze dvou oborů a více času strávili na tanečním sále než v knihovně, nicméně v dnešní době moderních technologií a sdílení v informovanosti a přemýšlení ro

zhodně nezaostávají, ba naopak. Že lidem, kteří rozdávají krásno, svět kolem nich není jedno a že se aktivně zajímají o taneční svět komplexně a ne jen z pohledů tanečníka, se budete moci přesvědčit již záhy. Michal Krčmář a jeho kariéra na trase Česká republika-Finsko se tentorkát staly užitečným zdrojem informací a žážitků, které rád poskytl všem našim čtenářům a členům UTP.

1)Kde se podle tebe skrývá nejzásadnější rozdíl mezi českými a zahraničním profesionálními tanečníky v uměleckých souborech?

Teď bych asi mohl napsat mnoho vět a slov, ale budu se snažit být stručný. Můžeme se bavit pouze o pár konkrétních souborech a vzájemě je srovnávat. V každém souboru na světě se pracuje jinak a to díky mnoha faktům jako jsou například: vedení souboru, zákony dané země, profilování souboru, které je samozřejmě spjato s historií souboru a někdy také i země, v každém případě finanční prostředky, což se odráží ve velikosti souboru a repertoáru, jelikož některé dnešní produkce jsou velmi nákladné atd...

V mém případě mohu mluvit trochu konkrétněji o Finském Národním baletu.

Jeden z nejzásadnějších rozdílů mezi soubory v ČR a FNB je zázemí. Tím myslím například:

U nás v divadle máme v pracovní době při ruce jednoho nebo více fyzioterapeutů s vybavenou ordinací, posilovnu, saunu, prostory k relaxaci. Odvíjí se to také od toho, že FNO (Finská Národní opera) je nová budova z devadesátých let na rozdíl od historických divadelních budov ve střední Evropě. Samozřejmě netvrdím, že zázemí pro tanečníky v ČR neexistuje.  Ale člověk ten rozdíl musí vidět na vlastní oči a zažít na vlastní kůži.

Další fakt je, že i já osobně jsem členem "Musicians Union", která tady ve Finsku působí. Když to řeknu velice jednoduše, tak tato unie se stará o tanečníky a jejich práva. Nejzásadnější rozdíl mezi FNO a soubory v ČR je ve Státní podpoře, reklamě, zázemí a organizaci provozu. Abych uvedl na pravou míru poslední bod: Na konci týdne je vyvěšený přesný časový rozpis zkoušek, prostor a jeviští na celý další týden dopředu.

2)Kde vidíš problémy v současném tanečním vzdělávání a to nejen v ČR, ale třeba i v jiných evropských zemích?

Podle mě jeden z největších problémů je zájem o studiu. Myslím si, že zájem o studiu v posledních letech spíše klesá než stoupá. Dalo by se říct, že toto povolání není tolik atraktivní jako v letech minulých. Na druhou stranu se nemůžeme divit, jelikož dnešní tanečník by měl jít do důchodu po nějakém šedesátém roce života. Nedokážu si představit sám sebe tančit například prince v Labutím jezeře v pětašedesáti, ale podle zákonů ČR bych teoreticky mohl. Otázka je jestli by divadlo nezkrachovalo za absolutní neprodej lístků...

Ve Finsku je taneční věk do 44 let a pak tanečník odchází do tanečního důchodu a dostává tzv. rentu. Ale zpět k otázce.

Myslím, že dnešní rodiče jsou realisti a tak si myslím, že s touto vidinou své dítě nebudou zrovna dvakrát přemlouvat, aby začalo studium na taneční konzervatoři. V samotném vzdělání nevidím nějaké zásadní problémy. Pokud se někdo rozhodne studovat taneční konzervatoř, tak je to směr, kterým se dal a pak záleží na dispozicích, zázemí, pedagozích a dotyčném, jakým směrem bude postupovat dále.  Podle mě se v tanci dá vždycky něčemu přiučit a to kdekoliv. Zkrátka je to jako v životě. Některé školy jsou lepší a některé horší. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsem potkal stovky lidí z různých škol a vždy jsem na nich našel něco, co bych se mohl přiučit a něco, co naopak bych viděl jako nedostatek. Zkrátka tanečník se učí všude, vždycky, za každých okolností a to celý život. Záleží už na něm, kolik materiálu pochytí a kolik se toho naučí, jelikož ve světě tance se nečeká na pomalejší jedince.

Pokud budu mluvit konkrétněji, opět mohu srovnat školu zde při Finské Národní opeře a Taneční konzervatoř hl.m.Prahy. Zde v Helsinkách studenti chodí do normální základní školy, nebo na své střední školy. Na taneční výuku dochází před svým vyučováním, nebo po něm. Čili brzy ráno a nebo večer. TK v Praze má vyučování výborně zkombinované a je to samostatná instituce se vším, co je potřeba. Pro nižší stupeň dokonce dané i v jedné budově, takže studenti do patnácti let nemusí přecházet přes rušnou křižovatku do druhé budovy na Rejdišti.

michal2

3)Jak by se podle tebe měl prezentovat tanečník v dnešní době? Jaké vzdělání či dovzdělávání by mu mohlo pomoci k lepšímu uplatnění?

Jeden z nejdůležitějších bodů, aspoň dle mé zkušenosti, je komunikace. Od správné komunikace se odvýjejí kontakty a to znamená práce, budoucí angažmá, nebo jednorázový kšeft. Čili nebát se navazovat kontakty s tanečníky, s choreografy a pedagogy.

Babička mě vždy učila, že se slušností nejdál dojdeš a nikdy se mi nestalo, že by mě někdo odmítl, když jsem se na něco dotázal. Jen se prostě nebát a tu pusu otevřít.

K tomu, aby člověk mohl navázat kontakt, je samozřejmě za potřebí dobrá prezentace, obzvláště u lidí, co jsou na volné noze. V dnešní době je na prvním místě web. To znamená, že tanečník by měl mít své webové stránky se svou reprezentací. Na webu je místo pro všechny a nestojí to velké peníze. Pro další taneční vzdělání samozřejmě slouží mnoho věcí, jako jsou například Workshopy, kurzy, konference, meetingy, gala představení atd...

Právě tam člověk může nasbírat mnoho zkušeností a kontaktů. Tanečník se  ale může vzdělávat třeba i v otevřených debatách na webu. Je mnoho možností, jak si rozšiřovat obzory. Já nejraději pozoruji představení z jiných souborů.

 

4)Mohl bys nám krátce povyprávět svůj osobní příběh, zkušenost, když si odešel do zahraničí? S čím ses musel nejvíce potýkat a naopak, co tě dokázalo nadchnout a posunout nejen jako tanečníka, ale i uměleckou a lidskou osobnost? Co si myslíš, že by z toho mohlo pomoci dnešním mladýmabsolventům tanečních konzervatoří či tanečníkům, kteří se chystají dozahraničního angažmá?

Nabídku do FNB jsem dostal na podzim roku 2010. Bylo to hostování v baletu Louskáček. Zrovna v té době zde bylo mnoho zraněných tanečníků. Přijel jsem a nastudoval jsem představení. Když jsem se vracel zpět do baletu Státní opery, tak mi šéf nabídl sólovou smlouvu na příští sezónu. Řekl jsem, že se ozvu hned, jak přijedu do Prahy, ale předběžně jsem na to kývl. No a na Vánoce už jsem smlouvu podepsal. V půlce první sezóny po dernieře Dona Quijote jsem byl povýšen na Prvního sólistu a dnes zde začínám už třetí sezónu.

Když jsem přišel poprvé, tak jsem byl velice překvapený, jak všechno papírování šlo velice rychle a bez problémů. V profesním životě to byl samozřejmě další posun. Noví lidé a tanečníci kolem, nový repertoár a také jeviště. Milé zpříjemnění bylo mít na tréningy každé dva týdny jiného pedagoga z různých koutů zeměkoule. To si potom tanečník rozšiřuje znalosti o něco rychleji.

Z lidského hlediska je zde velmi příjemná atmosféra. Lidé zde dělají, co je potřeba a nikomu to nevadí. Čili je tu úplně běžné, že tu první solista někdy může tančit i v poslední řadě ve sboru, když někdo onemocní. Já si například rád zatančím ve sboru. Myslím si, že to náš kolektiv více spojuje a dělá silnějším.  Dnešním mladým absolventům bych doporučil držet si stále všeobecný rozhled, studovat jazyky a nečekat na nic, protože taneční život je velmi krátký.

 

5)Jaké je zabezpečení profesionální tanečníků ve Finsku? Jakým způsobem vám to pomáhá při vašem pracovním nasazení? O co všechno se finštítanečníci musí či nemusí v rámci své profese starat?

Zabezpečení je výborné, ale když jsem přišel, tak my kolegové poradili, abych se připojistil a nakonec se to vyplatilo. Minulý rok když jsem připravoval obnovenou premiéru Manon, tak jsem si ošklivě podvrkl kotník a natáhl šlachy. Po dlouhém léčení doktoři zjistili, že musím jít na operaci, kde se ukázala malá vrozená vada a natržená šlacha. Abych to zkrátil, pojištovna FNO toto neuznala jako pracovní úraz, jelikož se to všechno stalo díky vrozené vadě a tak mi to operativně zafixovali. Což znamená, že jsem se musel obrátit na moje připojištění a vše bylo v pořádku.

Chci tím zdůraznit, že tanečník se musí stále starat sám o sebe. Někde jsou zkrátka podmínky lepší a někde horší. V základě se tady ve FNO o moc věcí starat nemusím. Je zde spousta lidí, kteří obzvláště nám ze zahraničí pomáhají se vším od daní až po smlouvy s operátory...

V rámci naší profese je v našem divadle postaráno o vše. Člověk se může v klidu soustředit jen na svou práci a v klidu připravovat další role.

michal3

Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na další postřehy Michala Krčmáře z Finska.

 

jRs

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář